Vysoké Tatry - Kriváň

Nastal nový rok a bylo potřeba vyjet to nějakých vyšších hor než jsou Jeseníky a po sněžném výstupu na Lysou začátkem roku jsme prostě potřebovali vidět horské slunce. Na programu byl výstup na Kriváň. Začátkem týdne jsme začali sledovat lavinovou situaci, která nakonec zůstala na 3 stupni. Předpověď hlásila jasno na sobotu i neděli a tak bylo rozhodnuto, pojde se a během výstupu zhodnotíme lavinovou situaci.

Odjez byl naplánovaný na 17hod a zbytečně nebudu rozepisovat proč se vyrazilo až v 19hod. Věci jsem si naházel do batohu hlava nehlava a snad tam bude všechno. Nakonec se dlouhém přemlouvání se nás sešlo sedm ( Já, Adam, David, Hanka, Poolee, Tom a Verča ). Jeli jsme dvěma 307kama, takže akce sponzorovaná Peugeotem. První auto vyjelo před nám a my jsme nabrali Pooleeho, takže jsme měli trochu skluza. Pak menší bloudění, samozřejmě jsme neměli ani GPS ani mapu. Na Slovensku jsem to vzdal a radši jsem to zalomil. Vzbudil jsem se při příjezdu do Tatranské Štrby kolem 11 v noci. Tam začal ta vtipnější část – hledání chaty. Měli jsme adresu, ale ulice byla docela dlouhá s bočními uličkami a nikde popisný čísla, takže jsme to prostě nemohli najít. Přišel na řadu telefon, první číslo omyl, tak to asi spíme v autě, druhý číslo už fungovalo. Paní nás navigovala, otevřela bránu a ubytovala. Rozdělili jsme si vybavení, a v té chvíli jsem si vzpomněl, že jsem si měl vzít sedák, tak naštěstí byl jeden navíc. Nabalil jsem si materiál a nějak mi pomalu docházelo, že do 20 l batohu se vlezou sotva GTX hadry, péřovka, návleky, dvě termosky, svačina šampiónů a lékárnička, ale mačky, sněžnice, cepín, sonda lopata a kastrol museli přijít na batoh, takže jsem byl jak vánoční stromeček. Vysvětlili jsme si práci s lavinovým vyhledávačem, sondou a jak správně kopat, kopli do sebe slivku a ve 2hod šli spát.Ráno mi v 5hod začali zvonit oba telefony, chaoticky je vypnu a řeknu si: „vstávat a cvičit“, no tak to ne, neřeknu si nic a radši usnu, třeba mě někdo vzbudí. 5:30 do pokoje někdo vychází, rožne světlo a je jasno, musíme z postele. Ke Štrbskému plesu jedeme už jen jedním autem, takže s Adamem cestujeme ve 2.třídě.

V 7hod jsme u Štrbského plesa, počasí je nádherné, jen mi ze startu trochu mrznou prsty na rukou. Venkovní teplota lehce pod bodem mrazu. Ideální podmínky. Nejprve se jde po zelené značce k rozcestí u Jamského plesa. Tahle část cesty bylo hodně v pohodě, více méně po rovině. No na rozcestí jsme se napojili na modrou a už jsme šlapali jenom do kopce. Po hodině chůze v lese už bylo takový vedro, že sem měl na sobě jenom ovci a mamuta. Slunce nám pražilo do zad a vítr nefoukal žádný. Když jsme se dostali nad hranici lesa, tak už začalo mírně foukat, takže jsme se přioblekli a protože sněhu už bylo dost, byl nejvyšší čas na sněžnice. Občas jsem se zastavili a udělali si piknik, přece to nebyl závod a tak jsme si užívali nádherné počasí. Dále vedla cesta nějak, přesně jsme nevěděli jak a tak jsme si to šnerovali přes malé stromky zapadané sněhem, do kterých jsme se občas propadli i sněžnicemi. Jak jsme se dostali na hranici kleče, tak jsme šli víceméně po šutrech. Sněhu nebylo zase tolik. V těchto místech byl většinou sníh vyfoukaný a na povrchu byla ledová krusta. Při pohledu do údolí jsme viděli, jak se ženou mraky, ale drželi se kolem 1500mnm, takže jsme se mohli v klidu opalovat. Měli jsme krásný výhled na Roháče i Fatru (prakticky bez sněhu). Když jsme se dostali před Malý Kriváň, tak přibylo nafoukaného sněhu. Nebezpečně vypadal jen asi 50 m úsek před Malým Kriváněm. Šlo se po úzké cestě a na obě strany byl asi 60° svah s nafoukaným sněhem. Původně jsem myslel, že se radši navážeme. Adam byl před námi a prošel to v pohodě, takže jsem radši zvolili postup jednotlivě a nezatěžovat svah, aby se neurval. Poolee šel druhý a sekl se na posledních metrech a začal pod ním ujíždět sníh. To bylo hlavně tím, že sněžnice neměli takovou stabilitu, ale nakonec se mu podařilo dostat se k Adamovi. Teď jsem byl na řadě já, když za mnou přišla Hanka, že půjde s Tomem dolů, že nechce riskovat. Tom sám dolů nemohl, takže šla Hanka. Já jsem přišel za Adamem a Pooleem na Malý Kriváň, kde jsme se nazuli do maček, vzal do ruky cepín značky Capm s označením MIKRO. Byl opravdu mikro, asi jako kladívko. David si kousek pod námi navázal Verču, kdyby náhodou ujela, tak by přece jenom byla větší šance, že ji podrží. Adam se vydal k vrcholu jako první, poctivě prošlapával sníh a hledal nejlepší cestu. Poolee šel jako druhý a já kousek za ním. Svah byl docela prudký a byl jsem rád za mačky. V jednom místě mi ujela noha, ale naštěstí jsem se zapíchl cepínem. Dolů to byl docela padák a nebál jsem se ani tak toho, že mě zasype sníh jak toho, že bych se rozlámal o nějakou skálu. Na vrchol jsem dorazili před 14hod. To co jsme viděli se nedá popsat, to se musí vidět.

David s Večou dorazili chvilku po nás. A za nimi skupina 7 slováků. Na vrcholu jsem udělali pár fotek, popili čaj, pokochali výhledem a chystali se k sestupu. Skupinu slováků jsme pustili a vyrazili chvilku po nich. Po půl hodině na vrcholu by byla normálně zima, ale hodil jsem na sebe peří a Raptorku a byla pohoda. Když jsem sestoupili kousek pod vrchol, kde tolik nefoukalo, udělali jsem si další piknik a pořádně se na sestup nadlábli. Když jsem scházeli, tak už se začalo stmívat a pod námi jsem pořád viděli mrak, který se držel kolem 1500mnm. Trochu jsme s Adamem sestup zdržovali, abychom mohli vyfotit západ slunce a jak jsme tak pomalu sestupovali, tak se oblačnost pod námi roztrhala. Lepší počasí jsme si nemohli přát. Ke Štrbskému plesu jsem jako tradičně dorazili za svitu čelovek.

Tom s Hankou už jeli na chatu a tak jsem se vydali na zubačku. Opět jako tradičně nám ujela před nosem, takže jsem se rozhodli, že hodinu využijeme nějak užitečně. V hospodě. Padlo jedno pivo, fazolová polívka, rum, halušky s brynzou (tahle zkazit sýr a udělat z něho doslova mlíko umí snad jen slováci), no pak další pivo a už jsme zase běželi na zubačku. Už jsem byl celkem vláčnej a tak jsem byl rád, že jsem se tam nějak domotal. Na chatu jsem došli kolem 20hod, vytáhli jsme kuželky a zasedli ke stolu zhodnotit výstup. Po třetím pivu mi seklo a dostal jsem krizi, takže jsem si chvilku pospal, ale pak jsem se vzmohl a hodil do sebe ještě jedno. Jak nepiju, tak to se mnou docela zamávalo. Obyvatelé našeho pokoje šli spát na prase. Sprcha mě nějak neoslovila. Ráno to taky bylo cítit.

Po snídani jsme se zabalili, zaplatili pěkných 10 E na noc a vyrazili. Všude kolem nebylo po sněhu ani vidu ani slechu, takhle si leden nepamatuju. Cestou jsme zastavili v termálních lázní v Bešeňové. Tam jsme zevlovali venku ve 40°C rezavé vodě, pak chvilku dělali bordel na tobogánu pro 5-ti letý děcka, výřili jsem se ve výřivce, dali si druhý kolo rezavých koupelí a po třech hodinách jsme odcházeli s rozpuštěnými prsty, že by se otisků nedohledal. Zjistil jsem, že tohle není nic pro mě, byla to docela nuda a nedovedu si představit, že takhle někdo tráví celý týden. Další zastávka byla v Martine v restauraci ve stylu Harley Davidson. Dali jsme si steaky, já teda zkusil mexický Nachos, což byla chyba a nikomu ho nedoporučuji, protože druhý den jsem poznal co znamená, když se řekne, že vám hoří koudel u prdele. Na zbytek cesty jsem to opět zalomil. Vzbudil jsem se a z okna vidím jen sněhovou kalamitu. Docela bych to počasí se slovákama měnil. Večer jsme ještě jeli s Pooleem do Brna a o půl noci jsem padl na hubu a by rád, že to máme za sebou.

Všechny fotky ZDE